Translate

středa 18. května 2016

Kabelka černá, nikoliv nudná

Kdysi jsem pro svou sestřenici šila kabelku. Bylo to ještě v době, kdy jsem netvořila věci podle vlastních návrhů, kdy jsem si ještě myslela, že nic takového, jako vlastní návrh, nedokážu. Když nad tím teď přemýšlím, měla jsem několik různých období. Nejdříve jsem byla přesvědčená, že žádný talent nemám, tak se asi budu muset živit hlavou. Když jsem začínala více pronikat do patchworku a šití, tak jsem měla období, kdy jsem si myslela, že jsem asi šikovná, ale nic nevymyslím. Tak asi budu tvořit podle toho, co vymysleli jiní. A teprve po dlouhé době jsem přistoupila na myšlenku, že možná jsem schopná i sama něco vymyslet, a že to třeba s tím talentem nebude až tak špatné. Ale abych se vrátila k věci. V období, kdy jsem už šila ale myslela jsem si, že nic sama nevymyslím, jsem kupovala časopis Marina a občas něco vytvořila podle něj. Určitě ho mnohé z vás znáte. Rozhodně jsem vděčná za to, že jsem tento časopis potkala, a že mě určitou část mého života provázel. Byl mým pomocníkem v hledání a nacházení toho, co mě baví, co chci dělat, kam mě srdce táhne. Odkrýval mi do té doby utajené oblasti. Díky němu jsem začala nakupovat látky v USA, ušila svou první kabelku a určitě několik dalších věcí. A díky tomu, že jsem se pustila touto cestou, na kterou mě Marina navedla, začala jsem objevovat další a další možnosti. Poprvé jsem narazila na volné quiltování, pak jsem objevila barvení látek, spousty zahraničních blogů s krásnými věcmi a obchodů s krásnými látkami. Najednou se mi prostě otevřel svět, který mě okouzlil. A díky tomu jsem teď tam, kde jsem. A musím říci, že tyto "výlety" k zahraničním tvůrcům byly pro mě tím nejdůležitějším, protože český patchwork té doby mě skoro vůbec neoslovoval. Ne že by naše patchworkářky nedokázaly pěkně ušít deku. To určitě dokázaly. Ale ty barvy! Hnědá, béžová, zelená, tmavozelená, tmavomodrá, občas možná bordó. To byly kombinace, které mě rozhodně nemohly zaujmout. To musí být ostatně jasné každému, kdo byť i jen letmo prolistuje můj blog. A najednou jsem na stránkách patchworkářek z USA, Austrálie a mnohých jiných zemí objevila nádherné syté barvy, kombinaci s bílou, aplikace a k tomu volné quiltování. A už jsem se vezla.

Tak teď se ale už opravdu vrátím k tomu, co jsem chtěla psát. Ke kabelce. Takže v době, kdy jsem ještě šila podle zakoupených střihů, jsem ušila sestřenici kabelku podle časopisu Marina. Po několika letech se nyní ozvala, že by opět ráda stejnou, ale v černé barvě. První myšlenka byla, že to bude pěkná nuda. Černá! Co mám vymyslet, aby na tom bylo něco zajímavého?! Nejdřív jsem otestovala, jestli může být i černá s nějakým drobným vzorečkem a dostala jsem povolení. Hledala jsem hledala a nic jsem nenašla. Nebo něco ano, ale nedokázala jsem si k těm vzorům připojit nějaké pěkné quiltování. Nakonec jsem narazila v e-shopu Patchworkcz, odkud jsem už dříve něco kupovala, na černou bavlnu Art Gallery Fabrics. Látky od nich bývají velmi kvalitní, hladké, s jemným leskem, na kabelky jak dělané. Neváhala jsem a nakoupila. K tomu jsem pořídila ucha, bohužel koženková, protože kožená nebyla podle mého přání, v obchodě Látky pro Vás. Všechno tedy bylo v černé a stačilo jen vybrat prošívání a ušít kabelku.
A tady je výsledek. Já jsem s ním byla ve výsledku moc spokojená. Kabelka není nápadná, z dálky vypadá prostě jako černá kabelka, ale zblízka zaujme prošíváním, které vytváří hru světla a stínů a díky tomu se rozhodně nejedná o další z řady nudných černých kabelek.





Hezký večer
Jana

2 komentáře:

  1. Krásná, jednoduchá kabelka, v moři ostatních barevných tašek upoutá právě jednoduchostí.
    Je hezké číst jakým směrem se ubíraly patchworkové začátky ostatních a srovnávat je se svými vlastními. Např. u mě byla hlavním důvodem vlastních návrhů absolutní neschopnost šít podle návodů. Asi jsem jako ten příslovečný strýc František ze Saturnina. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:) Já jsem se prostě musela probojovat přes svoji vlastní ne-sebedůvěru.

      Vymazat