Svatební dar

Nevím, co se dává obvykle jako svatební dar, ale když se v sobotu vdávala moje sestřenice, rozhodla jsem se, že pro ni udělám dva polštářky. Dlouho jsem přemýšlela, jaké by měly být. Ona i partner jsou přírodně zaměření, žijí na venkově, mají rádi tradice. Vymýšlela jsem klasický patchwork, kombinace hnědé, nějaký takový country styl, ale stále jsem nebyla spokojená. Pak jsem se nechala jen tak unést barvami, které uvedla jako oblíbené, a najednou nápady na patchworkové vzory zmizely, a objevila se zcela jiná ispirace. Prolínání barev a různé typy qiltování. Nevím, jak se tomu říká, ale já si to označuji za "free form quilting". Objevila jsem tento název u háčkování, kdy se háčkuje nikoliv podle pevně daného vzoru, ale tak, jak člověka napadne. A přesně tak jsem chtěla quiltovat.

Nejdřív jsem tedy nabarvila látky reaktivními barvami Procion MX Dye. Vše se mělo odvíjet v odstínech zelené a modré. První polštářek, který považuji spíše za ženskou záležitost, jsem obarvila čtyřmi odstíny zelené a na lem jsem zvolila námořnickou modrou. Druhý polštářek, který měl být spíše pro muže, jsem obarvila třemi odstíny modré a na lem jsem dala avokádově zelenou. Na obou byla jednou z použitých barev zelenomodrá a do modrého polštářku jsem pak dodala zelenou ještě barvou nitě. To proto, aby k sobě více ladily a bylo poznat, že patří k sobě.

Quiltování jsem volila u zeleného spíše v oblinách a u modrého více hranaté a ostřejší, prostě takové více pro muže. Alespoň podle mého názoru. 

A výsledek? Vypadalo to, že oba byli spokojení a že jsem se jim trefila do vkusu.

Hezký večer.
Jana

Yo-yo, neboli česky jo-jo

V letošním školním roce jsem chtěla vyzkoušet, jestli by mě bavilo vést ve škole pro holčičky kroužek. Přemýšlela jsem, jakým směrem by se měl ubírat, s čím bych chtěla pracovat a skončilo to samozřejmě u práce s textilními materiály. Máme ho jednou za 2 týdny, ale i tak je dost náročné vymyslet pokaždé nějakou činnost, která se dá dělat bez přístrojů, netrvá dlouho (max. 2 hodiny), je nenáročná, aby ji zvládly holky od třetí do páté třídy a navíc by je ještě měla bavit. Malovaly jsme hedvábné obrázky, zdobily trička, dělaly adventní věnce, organzové kytičky a rozhodla jsem se taky, že je naučím látkové jo-jo. Je to věc, která se dá využít mnoha způsoby, stačí si zadat yo-yo na netu a člověku se vyvalí obrovské množství nápadů a inspirace. Nejdříve jsem je chtěla naučit, jak na něj. Pak jsme si z nich udělaly malou dečku a poté jsem jim ukázala, jak se kombinací různých velikostí, barev, korálků nebo třeba knoflíků dá vytvořit hezká brož.

Abych předvedla, jak se takové jo-jo dělá, musela jsem jich pár sama vytvořit.  Tak jsem se rozhodla, že to využiju na vytvoření malého doplňku do obývacího pokoje a vybrala jsem si látky od French General. Vznikla tak tato hromádka jojíček.

Dělala jsem je bez pomůcek na jejich výrobu, i když je mám doma. Nějak se mi ale nechtělo zkoumat, jak je použít, protože klasická výroba mi připadá dost jednoduchá. Pokud někdo přece jen neví, jak na to, najde návod třeba zde.

Pak už stačilo je jen sešít a bylo hotovo.

Ale právě to sešívání mi dalo nejvíce zabrat. Samozřejmě jsem to šila všechno v ruce, takže to trvalo docela dlouho. Po nějaké době jsem pak brouzdala po netu a objevila jsem fotku (původ neznámý, našla jsem ji na Pinteresu), kde prostě sešívají jojíčka k sobě na stroji. Uvědomila jsem si, že mám doma taky patku, co je na obrázku, takže to příště vyzkouším. V manuálu k šicímu stroji (mám Pfaffku) jsem našla, že je to patka na přišívání krajek a jiných věcí, které se nemají překrývat, ale jen se položí vedle sebe. Narozdíl od ručíního šití budou vidět stehy na líci (asi bych to dělala hustě nastaveným cikcakem), to by mi ale nejspíš při sešívání velkého množství nevadilo.
Tak třeba to někomu pomůže.

Hezký večer a děkuji za návštěvu.
Jana

Ložnice

Mám velice milou a sympatickou sousedku, se kterou si moc ráda povídám. Vždycky když se stavím na chvíli na kafe, uběhnou třeba čtyři hodiny ani nevím jak. A to mám pocit, že jsme si spoustu věcí ještě nestihly říct. A této milé sousedce se zalíbily věci, které dělám. Vymyslela si proto, že by ráda ode mě něco do ložnice. Závěsy, deku a polštáře. Narozdíl od většiny jiných mých dosavadních zákazníků, kteří téměř vše nechávají na mě, přesně věděla, jak má výsledek vypadat. Všechno si navrhla sama, vybrala si barvy z mého vzorníku ručně barvených látek a na mě už pak zbylo jen barvení a šití.

U barvení jsem se tedy dost zasekla, protože jsem zjistila, že barvit půlmetrový a čtyřmetrový kus látky může být velmi rozdílné. Nešlo o to, že bych měla problém s velikostí látky, ale s barvami. Stejný koncentrát barvy nabarvil jinak malý kus látky a jinak velký. Nedělaly to všechny barvy, jen směs magenty a tyrkysu. Na velkém kusu látky mi místo fialové vyšla spíše fialovofůžová. Zřejmě při tak velkém množství získává magenta navrch a tyrkysovou potlačuje. Jinak si to neumím vysvětlit. Na to, abych dostala uspokojující výsledek, jsem jen na fialovo obarvila více jak deset metrů bílého plátna. Nakonec jsem ale dosáhla potřebné barvy a dost jsem si přitom oddychla. A pak už "jen" šití.

Na fialové závěsy přišly zelinkavé aplikace ve tvaru spirál. Závěsy nejsou prošívané, ale jsou podšité režným plátnem Bomul z Ikea.

Deka má velikost 2,2 x 2,2 metry a je rozdělena na tři barevné pruhy. Na fialovém a zelinkavém pruhu se opakují spirály v různých velikostech a barvách. Spirály jsou podložené dvěma vrstvy vatelínu. Z rubové strany je deka čistě bílá. Na prošití celé deky jsem použila bílou bavlněnou nit a spotřebovala jsem jí více jak dva kilometry. Deku je možné použít podle nálady z obou stran.

Velikost polštářků je 50 x 50 cm. 

Trochu jsem se bála, jak bude všechno dohromady vypadat, ale když jsem pak uviděla hotovou ložnici, byla jsem nadšená a moc spokojená.

Taková byla původní představa

Když je zelená moc zelená, tak ji prostě schovám.

A když nechci skoro vůbec žádné barvy, obrátím ji na druhou stranu.

Detail spirál ze spodní strany.

Pruhy můžu umístit i jinak.

Spirálky z lícové strany.

Hezký večer všem
Jana

Kde tvořím

http://www.misinpatchwork.cz/kde-tvorim-jana-dohnalova/

Nedávno mě oslovila Míša, zda bych se nechtěla zapojit do projektu, který běží na jejím blogu. V jednotlivých příspěvcích uveřejňuje, kde tvoří lidé, kteří ji nějakým způsobem zaujali.
Přiznám se, že mě překvapilo, když oslovila i mě, a velice ráda jsem se zúčastnila. Pokud vás to zajímá, klikněte na odkaz pod obrázkem. Jen prosím neočekávejte žádnou krásně napucovanou pracovnu. Spíš naopak.

Přeji všem hezký den.
Jana

Lentilkový

Nedávno na Fleru, kde mám svůj obchůdek, vyhlásili soutěž. Tématem soutěže byly lentilky. Pro tuto soutěž jsem vytvořila polštářek, na kterém se objevují všechny barvy lentilek. Doplnila jsem ho o strojové quiltování. Barevné látky jsou samozřejmě vlastnoručně barvené.
Do finále soutěže jsem sice nepostoupila, ale i tak mám z polštářku velkou radost. A největší radost z něj má Kačenka, které jsem ho věnovala. Jen tak cvičně se zeptala, jestli bych jí ho nedala, a když jsem řekla ano, byla z toho tak překvapená, že na mě jen vykulila oči a ztratila řeč. Od té doby ho tahá všude s sebou. Je to milé, když někomu udělá takovou radost věc, kterou jste vyrobili. Ale to určitě znáte.

Hezký večer všem.
Jana