Pozvánka

Ráda bych vás pozvala na mou výstavu, která se uskuteční v Nedvědici v rámci Slavností pernštejnského panství. Celá akce je velmi zajímavá, koná se od 5. do 7. července v Nedvědici a okolí. Její součástí je kulturní program v Nedvědici u rybníka, různé výstavy v Nedvědici a okolí, otevřené kostely v okolí, kam se normálně nedostanete a také bohatý program na nádvoří hradu Pernštejna, kde po celý den můžete sledovat různá představení třeba rytířů, dravých ptáků a jiné. Slavností se účastním každým rokem, protože pocházím z Nedvědice a mám zde rodiče, v letošním roce poprvé jako jejich aktivní účastník.

Pokud byste měli zájem si pár mých věcí prohlédnout naživo, najdete mě v základní škole v Nedvědici od pátku do neděle od devíti hodin. Koho by zajímala celá akce podrobněji, může se kouknout na program zde. Já ji mohu jen doporučit. A určitě je vhodná i pro děti, protože mé nyní šestileté dceři se pokaždé líbila.

Jestli přijdete, neváhejte se ke mně hlásit. Bylo by fajn vidět někoho, kdo můj blog sleduje.

A teď už pár obrázků z poslední doby. Na přání jsem ušila z barvených látek střihem jednoduché polštářky, ale prošívání mi dalo docela zabrat. A pak jsem si zase prošila a namalovala jeden polštářek s kolečkama, který už jste viděli v zeleno-fialové kombinaci. Tentokrát jsem zvolila kombinaci hnědo-zlato-okrovou.

Tak tohle prošívání mi zabralo asi 4 hodiny, i když je polštářek ve výsledku velký jen 40 x 40 cm.

A tady můj oblíbený malovný.  Nejdříve na bílém podkalu prošívání barevnými nitěmi a pak každé kolečko vymalovat. A doplněno ručně barvenými látkami.

 

Hezký večer

Jana

Psaníčko

Zásadně si vybírám kabelky, do kterých se vejde co nejvíce věcí. Že se do ní vleze formát A4, to považuji za samozřejmost. Někdy mám ovšem díky tomuto svému přístupu kabelku tak velikou, že už se z ní stává spíše nákupní taška a já se pak divím, proč mě od ní tak bolí rameno. Když z ní ale vytáhnu všechno, co jsem do ní v průběhu pochůzek po Brně naskládala, přestanu se divit, protože z toho vyleze slušný nákup.

Vzhledem k mému pohledu na kabelky mě proto překvapilo, když si kamarádka přála vyrobit psaníčko. A nemělo se jednat o žádné společenské psaníčko, ale o malou kabelku na běžné nošení, která by se dala zavěsit na poutko na ruku. Sice nechápu, na co taková malá kabelečka slouží, ale přání jsem respektovala, zvlášť když mi nechala volnou ruku v tom, jak bude výsledek vypadat.

Abych zjistila, jak se taková psaníčka dělají, padlo za oběť moje společenské psaníčko, které už ale stejně bylo na odpis. Při jeho rozkuchání jsem zjistila, že soudruzi z Číny se s šitím příliš nezatěžují, zato používají velmi kvalitní lepidlo (musela jsem jsem ho rozřezat, odlepit od sebe nešlo) a hóóódně lepenky, která jim slouží jako výztuha. Docela by mě zajímalo, co by taková kabelka udělala, kdybych ji namočila. Nikdy jsem to nezkusila a raději bych to ani nezkoušela, protože podle mě by byla na vyhození. Papír uvnitř by to určitě nemohl ve zdraví přežít a ještě se pak vrátit do původního tvaru. A musím dodat, že se nejednalo o žádnou kabelku z tržnice, ale o společenskou kabelku zakoupenou ve slušné galanterii.

Pro ušití nového psaníčka - opravdu jsem ho šila, lepidlo je pouze na zažehlovací výztuze, jsem použila částečně znalosti získané z toho rozkuchaného a částečně znalosti a zkušenost získané od Bellet z jejího návodu na šití peněženky. Tímto jí děkuji. za vychytávky, které lze dobře použít i u jiných projektů, než pro které byly původně zamýšlené.

Jako výztuhu jsem použila Decovil, který je v něm ve dvou vrstvách, vnější a vnitřní. Díky tomu psaníčko krásně drží tvar a je pevné. To dělá i černá džínovina, kterou jsem použila jako základ. Na ozdobení jsem pak využila látky v tyrkysových barvách, a to od Pat Bravo a neodpustila jsem si tam strčit i jednu, kterou jsem si nabarvila. Vyšla mi totiž tak krásná tyrkysová, že jsem prostě neodolala. Uvnitř je kapsička na zip a čtyři kapsičky na karty. Poutko jsem udělal tak, aby se dalo zastrčit do kabelky a nedělalo neplechu, když ho člověk nepotřebuje. Ačkoliv se jedná o relativně malou kabelku - má 25 cm na šířku, zabralo mi její ušití docela hodně času a nejvíc jsem se potrápila s všitím boků. Ale myslím, že se zadařilo. Alespoň já jsem moc spokojená a kamarádka vypadala taky spokojeně. A když už jsem si ho tak hezky vymyslela, řekla bych, že nezůstane jen u jednoho. Třeba se najde více takových žen, které touží po malé kabelečce a nikoliv po nákupní tašce. Jediným problémem je riflovina, která dost barví. Kdybyste věděli o tom, kde sehnat nebarvící pěknou riflovinu, budu vděčná za odkaz. Děkuji.

A teď už pár fotek.

Jedna s tyrkysovým šátečkem, který jsem barvila.

A jedna v ruce, pro představu o velikosti. 

Hezký večer.
Jana

Jarní louka

Dlouho jsem se neozvala, ale omluvou pro mě budiž to, že jsem ušila další deku, kterou jste viděli v bločku Barvy kam se podíváš a navíc jsem se zúčastnila několikadenního semináře v Meditačním centru Lažánky s malířem Rassoulim. Kdyby vás zajímal program meditačního centra, najdete ho zde. A kdybyste se chtěli kouknout, jaké obrazy iránský malíř žijící v USA maluje, tak je naleznete tady. Určitě stojí za shlédnutí.

Celá akce byla o tom, jak tvořit (v tomto případě šlo o malování) to, co cítíme, bez  hodnocení, zda je to dobré, něčemu podobné, zda se to někomu líbí. Prostě vypnout myšlení a nechat sebou proudit tvořivou sílu. Společně s meditacemi, které jsou myslím důležitou součástí  každého semináře v meditačním centru se jednalo o opravdu zajímavou akci, která mě určitě ovlivnila jak z hlediska tvoření, tak zejména z hlediska vážení si sebe sama, své vlastní hodnoty.

Dostala jsem otázku, proč jsem si tentno seminář vybrala. Napadla mě odpověď, že jsem si ho nevybrala, že on si vybral mě. Díky tomu, že jsem se zúčastnila soutěže o výrobu propagačních předmětů pro tantra jógu Mohendžodáro, jsem totiž byla zařazena do slosování o účast na tomto semináři. A světe div se, já jsem byla jednou ze tří vylosovaných. Vzhledem k tomu, že vyhrávám celkem výjimečně, to byl malý zázrak. A když vezmu v úvahu, že jsem po tomto semináři pokukovala už v loňském roce, jen jsem nebyla připravena zaplatit tolik peněz, už se to jeví jako celkem velký zázrak. Ale tak to na světě chodí. Je plný zázraků, jen je člověk musí dovolit.

Teď už z jiného soudku. Když jsem šila barevnou deku, napadlo mě, že bych k ní mohla ušít i polštářek plný květů. A tady je výsledek.

Všechny látky jsou ručně barvené reaktivními barvami Jacquard. K prošívání bílé jsem vzala bílou bavlněnou nit. Nějak se mi prošívání bavlněnou nití líbí nejvíce. Kytičky a lístky jsou aplikované pomocí oboustranně lepícího vlizelínu z Ragosu. Pokud neznáte, najdete ho zde.

A jak jsem přijela plná nadšení ze semináře s Rassoulim domů, pustila jsem se konečně do malování trička, které jsem měla už dlouho v plánu, jen jsem to stále odkládala. Na malování jsem použila různé textilní barvy fixované žehlením a na ozdobu pak kamínky Swarovski.

Přeji hezkou dobrou noc.
Jana